Mandant je stranou smlouvy mandátní, což je smluvní typ, který již v českém právu neexistuje, jelikož zákon č. 513/1991 Sb., obchodním zákoník, který příslušnou právní úpravu obsahoval, byl k 1.1.2014 zrušen a smlouva mandátní byla nahrazena právní úpravou smlouvy příkazní v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku.
Nicméně před 1.1.2014 platilo, že mandant a mandatář jsou smluvní strany smlouvy mandátní. Mandatář se zavazoval, že pro mandanta na jeho účet zařídí, za úplatu určitou obchodní záležitost, uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti. Na druhé straně se pak mandant zavázal, že mu za to zaplatí.
Mezi povinnosti mandanta vyplývající z tehdejšího zákona patřila například povinnost předat včas mandatáři věci a informace, jež jsou nutné k zařízení záležitosti nebo povinnost vystavit včas mandatáři písemně potřebnou plnou moc (pokud byla k obstarání dané záležitosti potřeba).
Hlavní povinností mandanta byla především povinnost zaplatit dohodnutou úplatu (nebo úplatu, která byla obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti) a náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, pokud nebyly zahrnuty v úplatě.
« Zpět na seznam slovíček
