« Zpět na seznam slovíček

Mandatář je stranou smlouvy mandátní, což je smluvní typ, který již v českém právu neexistuje, jelikož zákon č. 513/1991 Sb., obchodním zákoník, který příslušnou právní úpravu obsahoval, byl k 1.1.2014 zrušen a smlouva mandátní byla nahrazena právní úpravou smlouvy příkazní v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku.

Nicméně před 1.1.2014 platilo, že mandant a mandatář jsou smluvní strany smlouvy mandátní. Mandatář se zavazoval, že pro mandanta na jeho účet zařídí, za úplatu určitou obchodní záležitost, uskutečněním právních úkonů jménem mandanata nebo uskutečněním jiné činnosti. Na druhé straně se pak mandant zavázal, že mu za to zaplatí.

Mandatář byl povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí, nicméně nemusel činnost vykonávat osobně, pokud to smlouva výslovně nestanovila.

Mezi další povinnosti mandatáře vyplývající z tehdejšího zákona patřila například povinnost předat bez zbytečného odkladu mandantovi věci, které za něho převzal při vyřizování záležitosti.

Mandatář odpovídal za škodu na věcech převzatých od mandanta k zařízení záležitosti a na věcech převzatých při jejím zařizování od třetích osob, ledaže tuto škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče.

Po splnění závazku dle smlouvy měl mandatář právo na dohodnutou úplatu (nebo úplatu, která byla obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou uskutečnil při zařízení záležitosti) a proplacení nákladů, které nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, pokud nebyly zahrnuty v úplatě.

« Zpět na seznam slovíček