« Zpět na seznam slovíček

Lhůtou se rozumí časový úsek, v němž lze uplatnit právo u druhé strany, u soudu či jiného orgánu. Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

Typickým příkladem může být promlčecí lhůta, kdy právo lze uplatnit během tohoto časového úseku, dokud lhůta neuplyne. Lhůta tedy poskytuje čas pro uplatnění práva (je určena na ochranu tohoto práva) a z toho důvodu se prodlužuje, pokud její konec připadá na víkend nebo svátek. Posledním dnem lhůty se pak stává pracovní den nejblíže následující.

Další pravidla pro výpočet lhůty jsou obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., v občanském zákoníku, a jsou následující.

Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na poslední den měsíce.

Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý den.

Je-li lhůta určena na jeden nebo více měsíců a část měsíce, počítá se část měsíce naposled.

Lhůta určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí.

« Zpět na seznam slovíček