Stavební právo České republiky nás dlouhodobě trápí nejen kvůli své složité a roztříštěné právní úpravě, ale také kvůli průtahům, které jsou toho důsledkem.

Z těchto důvodů byla přijata novela stavebního zákona, která nabude účinnosti od 1.1.2018. Jejím cílem má být zjednodušení jednotlivých řízení a omezení průtahů.

Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) se však s dílčí novelou stavebního zákona nespokojilo a má v této oblasti mnohem vyšší ambice. Zamýšlí tak celkovou rekodifikaci stavebního zákona a zásadní změny stavebního práva vůbec. K tomuto účelu předložila ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová na jednání vlády ČR dne 18.09.2017 dokument obsahující základní teze rekodifikace veřejného stavebního práva. Celý text dokumentu naleznete zde. V tomto článku najdete některé body dokumentu, které nás zaujaly.

 

Problém č. 1 – Organizace správních orgánů a střet zájmů  

Zásadní problém je spatřován v samotné organizaci správních orgánů, které vedou jednotlivá řízení. Působnost v úseku stavebního práva vykonávají v přenesené působnosti (namísto státu) orgány územních samosprávných celků (obce, kraje). Tyto orgány mají postupovat nestranně. Tytéž orgány však zastupují nejen zájmy státu v přenesené působnosti, ale i zájmy územních samosprávných celků v samostatné působnosti.  To může bohužel vést k situaci, kdy zájmy samospráv (např. obcí) převýší zájmy hájené v přenesené působnosti (státu).

Příkladem může být situace, kdy občan žádá o vydání kladného rozhodnutí, kterému rozhodující orgán nevyhoví, protože by vyhovující rozhodnutí znehodnotilo pozemky ve vlastnictví obce. Tento střet zájmů vede účastníky řízení k podávání tzv. námitek systémové podjatosti (námitek vůči nikoliv nestrannému rozhodování). Ty mohou být uplatněny důvodně i bezdůvodně a mnohdy vedou k maření a znesnadňování správního rozhodování a k prodlužování řízení.

MMR proto nastínilo možnost oddělit na úseku stavebního práva výkon státní správy a samosprávy, čímž by se riziko systémové podjatosti minimalizovalo.

 

Problém č. 2 – Příliš mnoho dotčených orgánů

Jako další podstatný problém, který značně zpomaluje jednotlivá řízení, je vnímán velký počet dotčených orgánů, které se mohou nebo musí vyjádřit k vydání jednotlivých rozhodnutí a roztříštěnost jejich kompetencí.

Osoba, která chce realizovat svůj stavební záměr, je postavena před nelehký úkol, kterým je obstarání všech potřebných stanovisek, závazných stanovisek, správních rozhodnutí a vyjádření k uskutečnění tohoto záměru.

MMR hodlá omezit tuto administrativní zátěž a v této souvislosti přehodnotit a prověřit několik skutečností. Prvně půjde o to, zda je u správních orgánů odůvodněno vydávání nejrůznějších forem stanovisek a jiných aktů a zda mu takové právo/povinnost má být ponecháno. Dále je potřeba zhodnotit, zda jsou požadavky na spolupráci jednotlivých správních orgánů vydávajících stanoviska, rozhodnutí a jiné akty dostačující. Je otázkou, zda je opravdu nutné vydávat několik závazných stanovisek, vyjádření atd. v případě, kdy o všech rozhoduje jeden správní orgán a zda je nelze nahradit jediným rozhodnutím. Otázkou je také, zda je potřeba vždy ke konkrétnímu případu vydávat závazné stanovisko, když by jinak postačilo, aby se informace, které mají obecnější povahu, zveřejnily v nějakém veřejně dostupném registru namísto toho, aby se pokaždé sdělovaly zvlášť závazným stanoviskem.

 

Problém č. 3 – Průtahy při projednávání a schvalování ÚPD

Případné změny by se mimo jiné měly dotknout i projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace (což jsou základní dokumenty, na jejichž základě je následně rozhodováno v konkrétních věcech).

Územního řízení, v němž se vydávají územně plánovací dokumentace, se účastní jak veřejnost, tak orgány veřejné správy. Samotné řízení přitom bývá i vlivem účasti mnoha subjektů značně pomalé.

Za účelem zrychlení těchto řízení navrhuje MMR větší zapojení moderních informačních technologií do procesu jejich projednávání a informování veřejnosti. Co se týče informování veřejnosti (včetně vlastníků nemovitostí), mělo by být zachováno její právo na informovanost, zároveň by však měly být omezeny možnosti opakovaných připomínek a námitek k již rozhodnutým záležitostem a především podávání opakovaných podnětů k přezkumům, které často vedou k obstrukcím a průtahům v řízení.

Ve vztahu k orgánům veřejné správy je potřeba zvážit i snížení počtu úkonů souvisejících s územně plánovací dokumentací. K přehodnocení by mělo dojít i v oblasti územního rozhodování, a to zejména v otázkách, které stavební záměry se mají povolovat a které nikoliv, jak se budou stavební záměry povolovat a jak se bude provádění záměru kontrolovat a dozorovat s cílem vydání jednoho integrovaného povolovacího rozhodnutí.

 

Problém č. 4 – Personální obsazení úřadů

Ke zrychlení jednotlivých řízení by nakonec mohly přispět i lepší dovednosti jednotlivých úředníků podílejících se na vydávání rozhodnutí. Z tohoto důvodu je potřeba přehodnotit kvalifikační požadavky a odborné předpoklady pro úředníky a taktéž jejich finanční ohodnocení.

 

Závěr

Výše uvádíme pouze některé vybrané body z tezí rekodifikace, přičemž další podrobností (týkající se například změn v procesním stavebním právu) najdete v oficiálním dokumentu.

Předložený dokument není právně závazný a slouží pouze k nastínění základních problémů současného stavebního práva tak, jak je vnímá MMR. Lze však z něho vyvodit existenci politické vůle k přijetí dalších opatření, která by měla vést k zrychlení a zjednodušení stavebního práva v ČR.

Doufejme, že tyto návrhy nebudou smeteny ze stolu a iniciují postupně změny vedoucí k urychlení stavebních procesů a tím i k podpoře stavebního trhu. Nikdo z nás však nepochybuje o tom, že si to vyžádá velké časové, personální i finanční investice a není to otázka jednoho, dvou nebo tří let…