« Zpět na seznam slovíček

Výpověď nájemní smlouvy je jeden ze způsobů ukončení smluvního vztahu, jehož účinky nastávají od nynějška (ex nunc). To znamená, že práva a povinnosti, které do té doby vznikly, zůstávají nedotčeny. V současné době lze výpověď dovodit jednak z obecné úpravy závazkového práva a jednak ze zvláštní části, konkrétně z úpravy nájmu jako jednoho z pojmenovaných smluvních typů. V obecné části závazkového práva je stanoveno, že vypovědět smlouvu lze tehdy, jestliže si to strany ujednaly nebo stanoví-li tak zákon. Závazek přitom zaniká uplynutím výpovědní doby. Není-li ujednána tato doba nebo lze-li vypovědět bez této doby, pak závazek zaniká účinnosti výpovědi, t.j. doručením výpovědi do dispoziční sféry adresáta podle teorie doručení (tedy typicky např. vhozením do schránky). V rámci úpravy nájmu lze taktéž rozlišovat rozdílné výpovědní důvody a výpovědní doby, a to podle toho, o jaký druh nájmu se jedná. V případě obecného nájmu (může se jednat o nájem automobilu, pračky atp.) lze nájem vypovědět z těchto důvodů: 1) nájem na dobu určitou – lze nájem vypovědět pouze a jen tehdy, jestliže byly sjednány důvody výpovědi a výpovědní doba 2) na dobu neurčitou – bez uvedení důvodů s výpovědní dobou jednoho měsíce, jedná-li se o movité věci a tří měsíců jedná-li se o nemovitosti. Nehledě na to, zda se jedná o nájem na dobu určitou nebo neurčitou lze vypovědět nájem bez výpovědní doby, jestliže nájemce opotřebovává věc nad míru přiměřenou poměrům a nezanechá-li toho ani po výzvě pronajímatele. V případě nájmu bytu je tato úprava ještě konkrétnější. U nájmu bytu je vhodné mít na paměti, že není možné s výpovědními důvody a s výpovědi smluvně disponovat v neprospěch nájemce, když takovouto dispozici zákon výslovně zakazuje. Pokud by přesto došlo k takovémuto ujednání, nepřihlíželo by se k němu.

« Zpět na seznam slovíček