Vydržení je považováno za originární nabytí vlastnického práva na základě pravé, řádné a poctivé držby, která trvá po určitou dobu.
Typickou situací z praxe může být koupě pozemku, který je např. plotem či ohradou ohraničen a zabírá si takto i část sousedního pozemku, o čemž nikdo nemá tušení. Majitel pozemku a zároveň držitel části cizího pozemku musí být v dobré víře, tedy domnívá se, že mu patří celý oplocený pozemek, avšak se mýlí (dochází k omluvitelnému omylu). Takovému omylu se držitel nemohl vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti. Za ztrátu dobré víry (poctivosti) držby se považuje např. doručení předžalobní výzvy majitele cizího pozemku.
Zároveň musí držbu vykonávat po určitou dobu, která je u nemovitostí stanovena na 10 let. Uplynutím vydržecí doby vlastnického práva skutečně nabude.
Do vydržecí doby se započítává i doba řádné a poctivé držby právních předchůdců.
Držba navíc musí být pravá, tj. držitel se do ní nevetřel svémocně nebo se do ní nevloudil potají či lstí a nejedná se o výprosu (přenechání vlastní věci někomu bezplatně k užívání bez sjednání doby).
Držba musí být také řádná, tedy opírá se o nějaký právní důvod, který by za normálních okolností (kdyby nedošlo k omluvitelnému omylu) vedl k tomu, že by držitel právo opravdu nabyl.
Existuje také institut mimořádného vydržení, kdy držba nemusí být pravá a řádná, ovšem vždy musí být poctivá. Nicméně vydržecí doba se prodlužuje na dvojnásobek – 20 let.
« Zpět na seznam slovíček
