Prohlášení vlastníka nemovitosti lze jednoduše definovat jako právní úkon, jímž vlastník budovy vymezí v dané nemovitosti jednotky v právním slova smyslu, tedy buď bytové jednotky nebo nebytové prostory (tj. např. kancelář, dílna, garáž nebo ateliér) včetně jejich příslušenství a vybavení, s nimiž je spojeno užívání společných částí nemovitosti vymezených tamtéž. Dům tak bude rozdělen na jednotky, s nimiž lze dále volně disponovat, tj. prodat, darovat, zatížit zástavním právem atd. S vlastnictvím vymezeného bytu nebo nebytového prostoru je spojeno podílové spoluvlastnictví společných částí domu. Za jednotku se tak považuje byt (nebytový prostor) + podíl na společných částech nemovité věci.
Je třeba si uvědomit, že společné části budovy zahrnují například i lodžie a balkony, a to navzdory faktu, že jsou přístupné pouze z dané jednotky. Proto je nutné v prohlášení vlastníka stanovit, k jakému bytu se výlučné užívání daného balkonu či třeba sklepní kóje váže. Neméně důležité je přesně stanovit, v jakém poměru na vlastníky jednotek přejde třeba zástavní smluvní právo ve prospěch banky, které doposud vázlo na budově jako celku za účelem její výstavby nebo rekonstrukce.
Jistou záludností může být z pohledu laika skutečnost, že při vymezení jednotky dle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 se jednotky nevymezují v budově, ale v pozemku, na kterém je budova postavena a jehož je součástí. Jde tak o změnu oproti předchozí úpravě obsažené v zákoně č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, dle kterého se jednotky vymezovaly právě v budově.
Vyhotovení prohlášení vlastníka a rozdělení vlastnického práva k nemovitosti na vlastnická práva k jednotkám je v praxi často spojeno i s vypořádáním spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů.
« Zpět na seznam slovíček
