Právo stavby je věcné právo k věci cizí, které opravňuje osobu odlišnou od vlastníka pozemku mít na povrchu nebo pod povrchem tohoto cizího pozemku stavbu. Osoba oprávněná mít na pozemku stavbu však není vlastníkem této stavby, je pouze stavebníkem.
Právo stavby se zakládá smlouvou mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem a je zřízeno na určitou dobu, maximálně 99 let. Z toho lze dovodit, že stavby zřízené v rámci práva stavby budou vlastně stavby dočasné, jelikož uplynutím sjednané doby ztrácí stavebník právo mít na cizím pozemku dočasně umístěnou stavbu.
Právo stavby se mezi stranami zřizuje za úplatu označovanou jako tzv. stavební plat.
Právo stavby je považováno za samostatnou věc nemovitou, kdy stavba odpovídající právu stavby je pouze součástí tohoto práva stavby a není samostatnou věcí. Toto pravidlo je ale do značné míry prolomeno tím, že stavebník může stavbu propachtovat, pronajmout, zřídit k ní užívací nebo požívací právo či služebnost apod. Podstatné ovšem je, že stavba vyhovující právu stavby není samostatně převoditelná.
« Zpět na seznam slovíček
