Pokud se zaměříme pouze na nemovitosti, je kulturní památkou nemovitá věc (nebo jejich soubor), která je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické a je prohlášena za kulturní památku dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Národními kulturními památkami jsou pak nemovitosti, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa.
Všechny nemovité kulturní památky lze vyhledat v seznamu Národního památkového ústavu http://monumnet.npu.cz/monumnet.php.
Vlastník (národní) kulturní památky má pak určité povinnosti – například je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Je je povinen užívat ji pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu.
Významné je také omezení vlastníka ve výkonu jeho vlastnického práva, které je omezeno předkupním právem státu, u nemovitostí se však vztahu jen na národní kulturní památky. Ministerstvo kultury má povinnost se k nabídce prodeje nemovitosti vyjádřit ve lhůtě šesti měsíců.
Při plánované rekonstrukci památkově chráněné nemovitosti si musí vlastník vyžádat stanovisko okresního úřadu nebo jde-li o národní kulturní památku tak stanovisko orgánu kraje v přenesené působnosti. Podle těchto závazných stanovisek potom postupuje orgán územního plánování nebo stavební úřad např. při vydání stavebního povolení.
Naopak výhodou může být skutečnost, že vlastník může požádat okresní úřad o poskytnutí příspěvku na zvýšené náklady na zachování a obnovu kulturní památky.
« Zpět na seznam slovíček
