Lichva

V obecné rovině jde o závazek nepřiměřený k zisku, který se tímto závazkem získává. Přímo občanský zákoník označuje lichvu jako jednání, při kterém jednající osoba (lichvář) zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

Typickými příklady jsou půjčky se nepřiměřeně vysokými úroky či poplatky a smluvními pokutami, nebo drobné závazky v rámci pár tisíců korun, zajištěné zástavními právy k nemovitostem, které jsou pro případ i drobného porušení postiženy výkonem zástavního práva – prodej nemovitosti v dražbě atp.

Zákon s takovým právním jednáním spojuje jeho absolutní neplatnost. To znamená, že postižená strana se může bránit vůči takovým smluvním jednáním tím, že bude tvrdit neplatnost takového ujednání a strana, která takové jednání učinila, nebude moci vymáhat věc soudní cestou, protože bude jednání absolutně neplatné, když takové jednání nepožívá právní ochrany.

Lichva je v českém právní řádu rovněž označována za trestněprávní jednání, za které pachateli (tedy osobě lichváře) hrozí trest odnětí svobody až na dva roky či zákaz činnosti. V případě, že by se někdo obohatil o značně vysoké finanční prostředky v řádu milionu korun či takový čin provedl ve stavu nouze, hrozil by trest vyšší a to odnětí svobody až na osm let.