Latinský výraz “lex non scripta” znamená v českém překladu nepsané právo či nepsaný zákon. Jedná se o takové prameny práva, které nejsou zachyceny v textu právního předpisu, ale jsou předávány pouze ústně nebo formou odborné literatury.
Jako příklad nepsaného práva lze uvést právní obyčeje (zvyklosti), právní principy a principy spravedlnosti. Někdy se zde řadí i judikáty (soudní rozhodnutí), které jsou sice zachyceny v písemné formě, ovšem nejedná se vyloženě o formu právního předpisu vydaného v legislativním procesu.
Právní obyčej je dlouhodobě zaužívané a státem uznané obecné pravidlo, což znamená, že široká veřejnost má povědomí o právním charakteru tohoto obyčeje (například je samozřejmé, že svůj souhlas vyjadřujeme ve smlouvě podpisem, přestože to není nikde výslovně zakotveno).
Právní principy nalézáme v samotném systému práva jako základní hodnoty chráněné právem (např. princip rovnosti, princip presumpce neviny v trestním právu atd.).
Principy spravedlnosti nebo-li ekvita mají subjektivní charakter, tedy je potřeba v každém konkrétním případě náležitě argumentovat, aby obstály v porovnání s argumentací právním předpisem. Vzhledem ke své povaze mají pouze podpůrný charakter.
Obecně lze říci, že úspěšné použití nepsaných pramenů práva v právní praxi záleží především na argumentačních schopnostech právníků.
« Zpět na seznam slovíček
