Krajní nouze je institut zařazený v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, v hlavě III mezi závazky z deliktů (náhrada majetkové a nemajetkové újmy) a jedná se o koncepci, kdy sice dojde ke způsobení újmy, ale jednající osoba není povinna k její náhradě, pokud jsou splněny kumulativně podmínky krajní nouze.
Podmínky jsou následující: “Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.”
Splnění podmínek se posuzuje u každého případu individuálně.
V oblasti práva nemovitostí se může jednat například o přímo hrozící nebezpečí újmy způsobené budovou v havarijním stavu.
Mimo občanskoprávní oblast práva se pojem krajní nouze používá i v právu trestním, kde je zařazen v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, v hlavě III mezi okolnostmi vylučujícími protiprávnost činu.
V krajní nouzi dle trestního práva pak čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
« Zpět na seznam slovíček
