Pojem kauce je každému z běžné řeči a mluvy známá zejména u nájmů, kde je kauce chápána jako záloha při pronajímání bytů. Z pohledu občanského práva se však užívá pojem “jistota”. Pod pojmem jistota je v občanskému zákoníku označován prostředek k zajištění závazku, zpravidla budoucího, spočívající ve složení určitého majetkového plnění (nejčastěji peněžního) účastníkem závazku, z jehož hodnoty může věřitel uspokojit své pohledávky vůči osobě, jejíž závazek je kaucí, tedy jistotou, zajišťován.
Jako příklad lze uvést právě zmíněné nájemní smlouvy, kdy pronajímatel, před pronajmutím bytu, požaduje po budoucím nájemci složení určité peněžité částky (tedy kauce či jistoty), v podobě několika (zpravidla třech) nájmů. A takto složené peněžní prostředky slouží právě k zajištění řádného placení nájemného ze strany nájemce. Pokud by nájem z jeho strany nebyl hrazen, mohla by být takto složená kauce použita pronajímatelem k úhradě nájemného, to znamená, že by při skončení nájmu nebyl povinen takto složené peníze vracet.
Kauce, resp. jistota je totiž v prvé řadě vratná! Až když je k tomu důvod, dochází k uspokojení pohledávky, kterou zajišťuje (což je právě například výše zmíněné nájemné).
více viz Jistota (kauce)
« Zpět na seznam slovíček
