Nemovitosti podléhají evidenci v katastru nemovitostí. Slovo katastr pochází z latiny a znamená soupis. Již počátkem 14. století si šlechta evidovala majetek zápisem v zemských deskách. Průlomem byl tzv. Josefský katastr, který jako první katastr byl založen na přímém měření skutečného stavu v terénu. Katastr nemovitostí ČR je veřejným seznamem a údaje v něm zapsané jsou v souladu se zásadou materiální publicity považovány za správné.
Od 1. ledna 2014 nový občanský zákoník zakotvil zásadu „superficies solo cedit“ (rozuměj „stavba je součástí pozemku“) a jako nemovité věci již v § 498 chápe pozemky, ale také podzemní stavby se samostatným účelovým určením. Navíc nově jsou dle občanského zákoníku za nemovitosti považována i věcná práva, tj. věci nehmotné (např. právo stavby).
Jako příklad co se řadí pod pojem nemovitost lze uvést tyto kategorie:
- pozemky (vždy bez dalších podmínek),
- stavby na pozemku (zde existuje mnoho výjimek)
- podzemní stavby se samostatným účelovým určením jakož i věcná práva k nim (např. metro nebo vinný sklep pod cizím pozemkem)
- inženýrské sítě (tzv. liniové stavby) – např. vodovody, kanalizace
- dočasné stavby
- věci (stavby), které podle jiného právního předpisu nejsou součástí pozemku (např. dálnice, silnice a místní komunikace)
- jednotka (byt či nebytový prostor, spoluvlastnický podíl na společných částech domu a nově i spoluvlastnický podíl na pozemku),
- věcná práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (např. právo stavby),
- stavby podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný do 31. 12. 2013, které se podle přechodných ustanovení OZ nestaly součástí pozemku
Co přesně podléhá evidence v katastru nemovitostí, stanoví ust. § 3 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů.
« Zpět na seznam slovíček
